Přednáška: Nezapomenutelný starý Most

Datum: 1.2.2013

O radostech i strastech honosného královského města, které tu bývalo a kvůli hnědouhelné těžbě už není, bude 26. února v naší Expozici starého Mostu zasvěceně vyprávět ředitelka mosteckého Oblastního muzea Libuše Pokorná. Přednáška začíná v 17 hodin. Vstupné je 30 korun, členové Senior klubu platí polovic.

Starobylost původního města – to je to, co dnešní Most postrádá.

Historický vývoj

Město Most vyrostlo v bažinaté krajině nedaleko Komořanského jezera při obchodní cestě vedoucí z Prahy do Saska. Na místech, kde se tato obchodní stezka křižovala s Bílinskou a Žateckou cestou, vznikla trhová osada. Významnou součástí obchodní stezky byl most přes řeku Bílinu. O významu tohoto mostu přes řeku svědčí to, že dal jméno zdejšímu osídlení a později městu. Most se dvěma věžemi se dostal také do pečetního obrazu a erbu města jako jeho znamení. Pro ochranu přechodu přes řeku byla na vrchu Hněvín postavena tvrz, jejíž založení je připisováno Hněvovi z rodu Hrabišiců. Hněvovo jméno se objevuje ve spojení s mostem přes řeku Bílinu v Kosmově latinsky psané kronice. Pražský kanovník Kosmas se v rámci popisu boje českého knížete Břetislava I. proti německému císaři Jindřichovi III., ke kterému došlo v roce 1040, zmiňuje o místě Pons Gnewin ( Most Hněvův ). Kromě tohoto označení se v minulosti vyskytovaly také podoby: Gnewin Mozt, Gnevinmost, německy pak Pruks, Bruck, Briix. Kromě Kosmovy kroniky je další důležitou zmínkou o Mostu listina papeže Inocence III. z roku 1207. Pravděpodobně od konce 12. století byl zdejší kraj kolonizován mocným rodem Hrabišiců. Rod Hrabišiců zastával ve 13. století vysoké úřady na panovnickém dvoře Přemyslovců, kterými si zajistil vyjímečné postavení ve zdejší oblasti. V roce 1227 odkázal bezdětný Kojata z rodu Hrabišiců Hněvin Most do majetku kláštera Strážců Božího hrobu na Zderaze. V roce 1228 odkázal také Kojatův bratr Všebor kromě dalších vsí také tržní osadu na levém břehu řeky Bíliny – Ves Sv. Václava témuž klášteru. Ves Sv. Václava, která se připomíná až k tomuto datu, mohla podle některých předpokladů představovat Kojatovu osadu Hněvin Most a královské město Most formující se teprve kolem roku 1238 na strategicky a hospodářsky významnějším pravém břehu Bíliny vlastně převzalo část jejího názvu. Ves Sv. Václava byla pak pojmenována podle zde stojícího kostela.V té době tu existovaly celkem tři sídelní celky: stará osada ( Gnewin most ), nové trojúhelné tržiště, které se stalo jádrem pozdějšího města a Ves Sv. Václava.

Vzhledem k úpadku významu Bíliny jako střediska hradské správy zdejší oblasti, byla za nové správní sídlo panovníkem vybrána lokalita Mostu. Kolem roku 1238 Václav I. proto území Mostecka vyvlastnil a učinil z něj součást panovnické domény. V letech 1238 – 1248 nechal Václav I. vybudovat na vrchu Hněvín kamenný hrad Landeswarte, který se stal správním centrem nové mostecké provincie. Rostoucí hospodářský význam tržiště a spolu s významnou strategickou polohou hradu vedl k přeměně Mostu v královské město. Protože se nezachovala zakládací listina města, nelze přesně určit konkrétní datum povýšení Mostu na královské město. Z dochovaných pramenů však vyplývá, že Most byl povýšen na Město již v době panování Václava I. V listině biskupa Mikuláše z roku 1257 je kromě přítomností řádu Křížovníků s červenou hvězdou zmíněna také existence městských hradeb. Řád, který zakládal své komendy pouze v důležitých královských městech, se v Mostě usídlil na předměstí ve farním kostele sv. Václava, který stál za městskými hradbami. Král Přemysl Otakar II. v listině z roku 1273 městu daroval kromě jiného tzv. mílové právo, které dokládá hospodářský význam Mostu. Jedná se o jednu z prvních zmínek o tomto právu ve 13. století. V listině panovník potvrzuje mimo jiné jeho předchozí městská práva. O významu města svědčí také existence mincovny, která byla zřízena v 60. letech 13. století Přemyslem Otakarem II. Mince zde byly raženy až do roku 1300, kdy byla zavedena Václavem II. mincovní reforma a ražba mincí byla soustředěna do Kutné Hory.

Královský hrad byl spolu s městem od roku 1278 často zastavován míšenským markrabatům. Saský vliv a přítomnost silné vrstvy bohatých patricijů převážně německé národnosti znamenal, že se Most v období husitských válek stal baštou katolíků. Husitská vojska se v letech 1421 a 1425 pokoušela město dobýt, ale jejich pokusy ovládnutí tohoto strategicky a hospodářsky důležitého města skončily neúspěchem. Navíc se Most od roku 1425 znovu dostal do míšenské zástavy. Most se definitivně vrátil k českému státu až po uzavření chebského míru v roce 1459.

Po skončení husitských válek nastalo pro Most období dalšího hospodářského rozmachu a prosperity. Město kromě jiného profitovalo z nově zahájené důlní těžby v Krušných horách. Přestože Most nikdy nebyl báňským městem, stal se díky své výhodné poloze během 15. a 16. století obchodním zázemím bohatých horních měst, v nichž se těžilo stříbro. Most se kromě toho, že byl důležitým obchodním a řemeslným centrem, stal také střediskem rozsáhlé agrární oblasti. Od počátku 16. století se většina vesnic v okolí města stala součástí pozemkového vlastnictví města. Město v rámci zemědělské výroby profitovalo především na chmelařství a vinařství. 11. března 1515 postihl celé město veliký požár, při kterém uhořelo na 300 lidí. Požár poškodil město natolik, že byla smazána jeho původní románská a gotická podoba. Během požáru byly zničeny také všechny archivní dokumenty o nejstarších dějinách města. Díky nařízení krále Vladislava Jagelonského byla městu poskytnuta rozsáhlá pomoc. Kromě peněžních darů od ostatních měst byla městu poskytnuta rozsáhlá privilegia propůjčená na dobu deseti let. Město bylo na tuto dobu osvobozeno od placení veškerých daní a bylo mu uděleno právo konání nového trhu, který měl městu přinést finanční prostředky na jeho obnovu. Kupci jedoucí do Čech přes Krušné hory byly povinni zastavit se v Mostě apod. Během následné obnovy města byl kromě nových měšťanských domů postaven děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie (1517 – 1594) a radnice (kol. 1553), které se staly nejvýraznějšími architektonickými dominantami nově vybudovaného města. Kvůli účasti v protihabsburském povstání roku 1547 byl Most spolu s ostatními královskými městy postižen hospodářskými sankcemi, které znamenaly výrazné oslabení jeho politického vlivu.

16. století bylo také ve znamení změny náboženských poměrů v severních Čechách v souvislosti s šířící se luteránskou reformací. Špatné hospodářské poměry, které měly neblahý vliv na sociální situaci, tak byly navíc spojeny s otevřenými konflikty mezi stoupenci reformace a katolíky. Roku 1595 císař Rudolf II. prodal městu královský hrad společně s rozsáhlým pozemkovým majetkem. Město pak centrem své pozemkové državy učinilo Kopisty. V roce 1618 se Most během stavovského povstání postavil na stranu českých stavů. Následná porážka stavovských vojsk na Bílé hoře pro město znamenala začátek těžkého období. Město bylo obsazeno a vypleněno císařskými vojsky, kterým velel Albrecht z Valdštejna. Vylidněné a finančně zubožené město bylo navíc vystaveno náboženskému útlaku. Císařské nařízení z roku 1626 namířené proti nekatolíkům, vzedmulo emigrační vlnu obyvatel, kteří nacházeli své útočiště v sousedním Sasku. V období války se město spolu s hradem stávalo cílem průchozích armád, které plenily město i jeho okolí. Pro válčící strany se stal strategicky důležitým bodem zejména hrad Hněvín. Hrad byl nakonec dobyt v roce 1646 Švédy, kteří již před tím v letech 1639 a 1645 obsadili město. Švédové opustili zdejší území až v roce 1650. V roce 1651 povolil císař Ferdinand III. na žádost mosteckých měšťanů zbořit hrad, aby se již nikdy nemohl stát základnou vojenských oddílů pro plenění města a okolí. Třicetiletá válka způsobila Mostu rozsáhlé škody a ochromila jeho městské hospodářství na dlouhou dobu. Roku 1651 bylo v Mostě jen 36 obydlených domů, ve kterých žilo 407 obyvatel.

Teprve od druhé čtvrtiny 18. století se ve městě začíná projevovat konsolidace hospodářských poměrů. Město započalo rozsáhlé přestavby budov, které byly poškozeny častými požáry. K roku 1724 byl barokně přestavěn kostel Narození Panny Marie při klášteru magdalenitek, v roce 1723 byl dostavěn špitál u kostela sv. Ducha, roku 1725 došlo k vnitřní úpravě radnice a do roku 1726 bylo dokončeno průčelí klášterního kostela minoritů. Počátkem 19. století zasáhly Most a jeho okolí události napoleonských válek. Roku 1813 v době bitvy u Přestanova se Mostecko stalo vojenskou základnou s více něž sto tisíci vojáky koaličních armád. Město se na krátkou dobu stalo také místem pobytu tří panovníků rakouského císaře Františka I., pruského krále Fridricha a ruského cara Alexandra. Po bitvě bylo město zaplaveno množstvím raněných vojáků a zajatců. V roce 1820 postihl Most znovu veliký požár, který zničil velké množství domů a významných budov města. Od druhé čtvrtiny 19. století bylo z důvodů zlepšování a rozšiřování komunikací přistoupeno k bourání městských bran, jež byly součástí středověkých městský hradeb, které ještě v té době obklopovaly město. K roku 1843 mělo město 478 domů, ve kterých žilo 3378 obyvatel. Ještě počátkem 60. let 19. století byla řemeslná výroba spolu s obchodem se zemědělskými komoditami a dobytkem hlavní oblastí městského hospodářství. Od počátku 19. století byla sice na pozemcích města zahájena těžba uhlí, jednalo se ale o malovýrobní způsob dolování tzv. selského dobývání s nedostatečným odbytem. Zatímco v ostatních okolních městech docházelo již v první polovině 19. století k rozvoji různých odvětví průmyslu, Most prožíval spíše ekonomický úpadek.

Teprve od konce 60. let 19. století začíná v Mostě a okolí vyrůstat řada průmyslových podniků a továren zaměřených především na strojírenství, potravinářství, sklářství, cukrovarnictví a také na odvětví textilní a keramické výroby. Koncem 60. let 19. století se mezi Mostem a Souší také začaly hloubit první uhelné doly. Období největšího rozvoje těžby uhlí na Mostecku souvisí s prodloužením železniční trati s Ústí nad Labem do Chomutova v roce 1870. Dosud izolované uhelné doly zaměřené na místní spotřebu tak získaly přístup na nová odbytiště. Malé šachty zanikaly a místo nich nastupovaly velké akciové společnosti s podílem zahraničního kapitálu. Most se postupně stává také sídlem důležitých báňských úřadů a finančních institucí. Z doposud nepříliš významného města se Most během krátké doby stal centrem uhelné těžby celého revíru.

Průmyslový rozvoj se projevoval výrazným způsobem na rozvoji města. Vedle výstavby nových administrativních, veřejných a správních budov vyrůstaly také nové obytné čtvrti. Na předměstích města vyrůstaly budovy mnoha průmyslových podniků. Roku 1869 byla postavena budova pivovaru, 1882 porcelánka, 1890 ocelárna, 1899 pivovar a roku 1900 továrna na obvazový materiál Rico. Spolu se vzrůstajícím počtem nových obyvatel se měnila také sociální a národnostní struktura obyvatel města. Do mostecké průmyslové oblasti přicházeli zejména dělníci české národnosti z vnitrozemí. Na Mostecku postupně vznikla největší enkláva českého obyvatelstva v severočeském pohraničí. Populační přírůstek podnítil výstavbu nových městských čtvrtí a hornických kolonií v okolí velkých dolů. K roku 1890 měl Most 14 894 obyvatel. Překotný a neregulovaný rozvoj důlní činnosti probíhající takřka v bezprostřední blízkosti města měl však také negativní vliv na život obyvatel města. V roce 1895 se do dolu Anna provalila kuřavka (jemný písek) z oblasti, nad kterou stála část města. Během tzv. kuřavkové katastrofy se propadla téměř celá nově postavená čtvrt´ kolem nádraží. Celkem bylo zničeno 39 domů a 66 jich bylo pobořeno.

Po ukončení I. světové války se Mostecko stalo součástí Československé republiky. Německé obyvatelstvo, respektive jeho politická část, však republiku neuznalo. V severočeském pohraničí byla ustanovena separatistická provincie Deutsh-Böhmen, která měla být připojena k tzv. Německému Rakousku. Koncem listopadu 1918 přistoupila československá vláda k vojenskému obsazení strategicky významné oblasti průmyslového Mostecka, které bylo hlavní hospodářskou oporou provincie Deutsh-Böhmen. Během obsazování Mostu došlo mezi místním německým obyvatelstvem a československými jednotkami k ozbrojenému střetnutí, které si vyžádalo oběti na obou stranách. V rámci celého pohraničí byl Most jediným městem, kde se německé obyvatelstvo postavilo ozbrojeným složkám československého státu na vojenský odpor.

Po roce 1918 byla architektonická výstavba ve městě již spíše sporadická, jednalo se zejména o nové budovy českých škol a také o budovu hornického domu z roku 1923. Můžeme říci, že někdy ve třicátých letech končí stavební dějiny starého Mostu. Největšího počtu obyvatel dosáhl Most v roce 1930, kdy zde žilo 28 212 obyvatel, což bylo více než v době výstavby nového Mostu v 50. letech. Na počátku 30. let 20. století bylo Mostecko zasaženo světovou hospodářskou krizí, která znamenala značnou ekonomickou a sociální zátěž pro zdejší kraj. Důsledky hospodářské krize a nástup A. Hitlera k moci v sousedním Německu znamenaly také vyhrocení vztahů mezi zdejšími Němci a Čechy.

V důsledku zahraničně politického vývoje se Most od roku 1938 stal v rámci tzv. Sudetoněmecké župy součástí Německé říše. Pro německé hospodářství bylo Mostecko ze svým průmyslem a zásobami hnědého uhlí místem mimořádného hospodářského a strategického významu z něhož profitovaly především velké říšskoněmecké koncerny a banky. Stávající a nově budované průmyslové podniky vyžadovaly značný počet pracovních sil. Z tohoto důvodu vyrostly v okolí Mostu desítky pracovních a zajateckých táborů, které pojaly desetitisíce zahraničních dělníků a válečných zajatců. Přítomnost strategicky důležitých průmyslových podniků v okolí Mostu přitahovala pozornost spojeneckých bombardovacích svazů, které zejména koncem války podnikly řadu leteckých náletů s ničivými následky. Během posledního náletu, který proběhl 16. ledna 1945, svrhlo na město 237 britských bombardérů přes 2000 bomb. Celkem bylo v průběhu války poškozeno během spojeneckých náletů 1624 domů, z toho bylo úplně zničeno 160.

V poválečném období je průmyslový potenciál Mostecka jednou z hlavních opor národního hospodářství. Intenzivní těžba uhlí vedla k rozšiřování povrchových dolů, což se nakonec stalo pro město Most osudné. Roku 1964 bylo rozhodnuto o likvidaci starého Mostu, aby mohlo být vytěženo cca 100 miliónů tun hnědého uhlí, které se zde nacházelo. Likvidace města proběhla v letech 1967 – 1982 během těžby uhlí lomem Most, k.p. Doly Ležáky Most.

Historické památky starého Mostu Mezi nejvýznamnější stavební památky patří pozdně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, který vznikl na místě původního gotického kostela ze 14. století, vyhořelého roku 1515. Kostel byl postaven Jörgem z Maulbornu v letech 1517 – 1594 podle plánů J. Heilmanna ze Schweinfurtu. Sklenut byl mistrem Petrem a obnoven roku 1882. V roce byl Kostel 1975 přemístěn z původního místa na bývalém Pražském předměstí o více jak 840 metrů do nové lokality na bývalém Pražském předměstí vedle kostelíka sv. Ducha (původně z poloviny 14. století) a městského špitálu (barokní stavba z 1. pol. 18. století).

Většina ostatních architektonických památek však zanikla během likvidace starého Mostu. Na tzv. druhém náměstí stával bývalý raně barokní klášter minoritů s kostelem sv. Františka Serafínského (zachovaly se části vnitřního vybavení, oltáře a kazatelna z pol. 18. století, plastiky od J. A. Dietze a část fresek z 2. pol. 18. století) postaven po roce 1639 na místě gotické stavby, vyhořel v roce 1645 a byl obnoven do roku 1785. V jihozápadní části třetího náměstí stál pravoslavný kostel, bývalý piaristický kostel (původně klášterní kostel magdanelitek), původně pozdně gotický z počátku 16. století, zbarokizován ve 2. polovině 18. století. V původně samostatné Vsi Sv. Václava, která byla od roku 1508 předměstím Mostu, stál kostel sv. Václava (patřil pražským křížovníkům), původně románský, po polovině 17. století barokně přestavěn a v roce 1929 restaurován. Ke kostelu náležela komenda a špitál křížovníků s červenou hvězdou. Na Jezerním předměstí stál klášter kapucínů s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, klášter byl postavený současně s kostelem v ranně barokním stylu v letech 1616 – 1627, klášter byl roku 1653 rozšířen. Mezi významné památky patřil také hřbitovní pozdně gotický kostel sv. Anny, postavený původně jako dřevěný kol. roku 1520, vyhořel roku 1583, opraven a přestavěn v letech 1610 – 1612, od roku 1878 se stal evangelickým kostelem a ke konci 19. století byl pseudogoticky přestavěn. Na Zahražanech stával bývalý klášterní kostel magdanelitek, založený roku 1283, vyhořel v období husitských válek, poté obnoven kolem pol. 18. století a v roce 1782 byl zrušen. Kromě děkanského kostela se zachovaly také některé významné plastiky jako např. morový sloup sv. Anny se sochami zemských patronů, jehož autorem byl známý sochař J. P. de Toscano z roku 1681 (sloup stál na I. náměstí a měl připomínat oběti morové epidemie z roku 1680, při níž zemřelo více než 110 lidí z Mostu a okolí), sloup se nyní nachází na novém I. náměstí. Soubor barokních soch – alegorie čtyř živlů od M. J. Brokoffa z roku 1715, které se nyní nacházejí u budovy Magistrátu města Mostu, kašna (původně renesanční z roku 1587) od V. Petraše se sochou lva a městským znakem z roku 1729 (dílo J. Dietze), v současnosti je kašna umístěna na novém I. náměstí. Morový sloup sv. Jana Nepomuckého se sochami sv. Václava a sv. Vojtěcha od J. A. Dietze pochází z let 1719 – 1722 a Morovým sloup sv. Anny se sochami sv. Václava a Vojtěcha od J. P. de Toscano z roku 1681 jsou usazeny v areálu děkanského kostela. Pískovcový sloup Panny Marie od neznámého autora z roku 1710 s plastikami sv. Josefa a sv. J. Nepomuckého je nyní osazen v parku u křižovatky třídy Budovatelů a ulice J. Skupy.

Zdroj: www.muzeum-most.cz

Sdílej s ostatními: 

« Zpět

  Městská knihovna Most

  Moskevská 12
   434 01 Most

  IČO: 000 807 13

  automat. ústředna: tel. 476 768 800

   prodlužování výpůjček:
   děti - tel. 476 768 810
   dospělí - tel. 476 768 811
  Měsíční návštěvnost knihovny
  
  prosinec 2015:   5431 návštěvníků
  listopad 2015:   6678 návštěvníků
  říjen 2015:   7846 návštěvníků
  září 2015:   6536 návštěvníků
  srpen 2015:   4613 návštěvníků
  červenec 2015:   3083 návštěvníků
  červen 2015:   6199 návštěvníků
  květen 2015:   6380 návštěvníků
  duben 2015:   7419 návštěvníků