Moje obrazy jsou jako blues, říká teplický malíř Rainer Peschl

Datum: 28.2.2012

Rainerovi Peschlovi lidé na výstavách říkají, že z jeho obrazů cítí pozitivní energii. „Mají z nich prý dobrou náladu,“ tlumočí jejich slova sedmdesátiletý teplický výtvarník. To ho utvrzuje v tom, že myšlenka jeho tvorby je správná.

Vaše obrazy jsou částí většího cyklu, na kterém pracujete od září 2009. Co je to za cyklus?

Pojmenoval jsem ho Moje blues. Cyklus je zvláštní tím, že je pořád stejný, a přitom pokaždé jiný.

Jsem bluesman; blues mě drží nad vodou. I moje obrazy jsou jako blues. Na koncertech nevidíte smutného člověka, i když má určitě své trable. Blues je promění v něco, co může druhého potěšit. Doufám, že takovou moc mají i mé obrazy.

Žádný z obrazů nikdy nevystavujete samostatně. Proč je pro vás důležitá výstava jako celek?

Nedělám jednotlivé výkony na obrazech. Jde mi skutečně o jejich působení jako celku. Takový přepych si ale můžu dovolit jen proto, že nemaluji na kšeft.

Takže tvoříte jen pro sebe?

Nemám potřebu stále tvořit. Nejdřív vše vymyslím a teprve pak to udělám jako celek. Při tvorbě je pro mě důležitější myšlenka než vizuální vjem. Nedělám nic, co je viditelné každému. Své obrazy neprodávám. Mám čtyři domácnosti dětí a ty mají mé originály na stěnách.

Jste jedním ze čtveřice už neexistující výtvarné skupiny Kontakt, kam patřili Walter Lauf, Jaroslav Vodička a Karel Gyurjan. Bylo vám lépe ve skupině nebo jste radši sám?

Jako malíři mi bylo líp, když jsme byli pohromadě. Skupina ale neovlivňovala tvorbu nikoho z nás, proto se spolu při kolektivních výstavách velice dobře snášíme.

Kontakt zanikl proto, že už v roce 1990 nebyl potřeba. Za socialismu, když člověk neměl posvěcení Svazu českých výtvarných umělců, nemohl vystavovat. Skupina pro nás byla jedinou možností.

Vaše tvorba je podřízena jedinému řádu, a tím je čtvereček 2×2, respektive 10×10 centimetrů. Proč zrovna čtvereček?

Protože mám rád pořádek a systém. V životě i tvorbě. To ale neznamená, že bych třeba rád luxoval! U konceptuálních maleb je pořádek nutností. Docela mě irituje bezradnost, kterou někteří malíři nesprávně nazývají expresivní abstrakcí.

Nerad něco měním. I doma mám vše na stálém místě. Věci tak nahmatám i potmě. Pořádek mi dává asi větší pocit jistoty. Nemám rád riskování ani bezradnost, ty mě dokáží vykolejit.

Kdy jste v sobě objevil malířské vlohy?

Kreslit jsem začal už jako dítě. Můj otec, vzdělaný výtvarník, mi tenkrát řekl, že kopírování nemá smysl. Naopak mi kladl na srdce, že smysluplná je každá čárka, kterou vydám ze sebe.

Vyrůstal jsem ve Štrbicích, což byl tehdy bílinský okres. Maloval jsem České středohoří, které jsme měli jako na dlani. Ten úchvatný výhled na Bořeň! V patnácti letech jsem se šel učit na soustružníka do Teplic, a tam jsem už zůstal. Od té doby bydlím pořád ve stejném paneláku, kde mám i svůj ateliér.

Jste bluesman. Hrával jste také blues?

Od roku 1967 jsem aktivně hrál na kytaru a zpíval. Když jsem se ale měl v roce 1972 navléknout do saka a kravaty a jít před kvalifikační komisi, hraní jsem zanechal.

Volný čas jsem vyplnil malováním. Jenže v roce 1987 mě postihl infarkt a čekal mě částečný invalidní důchod. Díky tomu, že jsem si před tím při práci udělal Lidovou konzervatoř v Ústí nad Labem, jsem mohl nastoupit na půl úvazku do propagace. Už na konzervatoři jsem ale poznal, že kreslení zátiší nebude moje parketa.

Pak přišly na řadu vaše čtverečky?

Po srdečním bypassu jsem začal mít strach o život. Nevěděl jsem, jak z toho ven. Tenkrát jsem udělal sérii osmnácti malých obrazů ze čtverečků. Tahle tvorba mi zaplašila zlé myšlenky.

Sérii jsem věnoval Jaroslavu Brožkovi, který mi dal základy výtvarnictví. Byl profesorem na ústecké katedře výtvarné výchovy, ale normalizátoři ho donutili z vysoké školy odejít. Mohl se tam vrátit až po sametové revoluci. Profesor Brožek se nezištně věnoval i amatérům. Z jeho rad těžím dodnes.

Cyklus Moje blues je už definitivně hotový?

Kdepak, je pořád otevřený. Stejně jako tenhle styl muziky má nespočet variací. Stále na něm pracuji. Moje blues zatím sestává ze 46 obrazů, z nichž 22 teď v mostecké galerii Zlatá trojka vystavuji.

Vyhovuje mi i technologie malby. Protože nesnáším těkavé barvy, maluji temperami a akrylovými disperzemi. Barvy nanáším na podkladové koberce. To jsou netkané textilie, které si lidé dávají pod lino. Pracuji na stole, abych mohl plátno různě ohýbat. Teprve když je malba hotová, zafixuji ji do rámu. Na jednom obrazu dělám zhruba sedmdesát hodin.

Martin Tomášek zhodnotil umělcovy postoje.

Na verisáži zahráli a zazpívali Jarek + Marek.

Rainer Peschl živě diskutoval s přáteli.

Obrazce ze samých čtverců a čtverečků.

« Zpět

  Městská knihovna Most

  Moskevská 12
   434 01 Most

  IČO: 000 807 13

  automat. ústředna: tel. 476 768 800

   prodlužování výpůjček:
   děti - tel. 476 768 810
   dospělí - tel. 476 768 811
  Měsíční návštěvnost knihovny
  
  prosinec 2015:   5431 návštěvníků
  listopad 2015:   6678 návštěvníků
  říjen 2015:   7846 návštěvníků
  září 2015:   6536 návštěvníků
  srpen 2015:   4613 návštěvníků
  červenec 2015:   3083 návštěvníků
  červen 2015:   6199 návštěvníků
  květen 2015:   6380 návštěvníků
  duben 2015:   7419 návštěvníků