Richard Řeřicha

Richard Řeřicha
hudebník, pedagog

Datum narození: 29.1.1966

Složil hudbu k prvnímu mosteckému muzikálu Edward Kelley a jako hudební pedagog stál na počátku kariéry řady úspěšných žáků. K těm slavnějším patří první stříbrná SuperStar Šárka Vaňková či zpěvačka, klavíristka a producentka Nikol Davídková. Uznávaný mostecký muzikant Richard Řeřicha vyučuje v Základní umělecké škole F. L. Gassmanna už téměř dvě desetiletí populární zpěv a hru na klávesy. Sám hraje hned ve třech kapelách – v taneční formaci Flashback, v ABBA revival a rock-funkové skupině Genius Loci.

Říká se co Čech, to muzikant. O Richardu Řeřichovi to platí dvojnásob. Hudebníkem toužil být už odmala, stal se jím a pak začal své zkušenosti předávat dalším. Díky němu zdolala první, nejtěžší stupínek pomyslného hudebního schodiště spousta talentovaných dětí.

Hornista u posádky

Od šesti let se v hudebce učil hrát na lesní roh. Rodiče ho v hudbě všemožně podporovali, ale po základce táta rozhodl, že by si měl Richard udělat „nějakou pořádnou školu“. A tak šel na mosteckou strojní průmyslovku. Po maturitě v roce 1985 nastoupil základní vojenskou službu u posádkové hudby v Prostějově na postu třetího hornisty. „Během těch dvou let jsem si to vyzkoušel s opravdu profesionální kapelou. Poznal jsem tam spoustu vynikajících muzikantů, kteří mi hodně dali,“ hodnotí Richard Řeřicha. S orchestrem projeli křížem krážem celé Československo a podívali se i do ciziny na festivaly posádkových hudeb. „To už jsem se utvrdil v názoru, že v civilu půjdu muzikantskou cestou,“ zapátral v paměti.

Po vojně nastoupil do Krušnohorských strojíren Komořany jako výrobní kontrolor. Tam vydržel do roku 1992. „Dál už to nešlo. Souběžně s prací jsem totiž hrál v mostecké hornické dechovce a v tanečním orchestru Klub 49. Vystupovali jsem čtyřikrát i pětkrát týdně a po nocích,“ vysvětluje. K rozhodnutí odejít z práce mu nahrála uvolněná atmosféra v zemi po sametové revoluci. A tak dal ze strojíren ze dne na den výpověď. „Zůstal jsem na volné noze jako svobodný umělec,“ dodává.

Richard Řeřicha je vystudovaný hornista.

Jenže začátkem devadesátých let se orchestry, v nichž horny neměly uplatnění, začaly rozpadat. A tak „spíše z nouze“ přičichl ke klávesám. Se skupinou LO3 hrávali po barech, zábavách, na plesech. Docela slušně je to živilo. Pak se nechal přemluvit, aby s muzikanty z kapely Pop Joy odjel přes agenturu do zahraničí. „Jezdili jsme po Evropě. Vrcholem pak bylo Maroko, pro naše lidi tehdy naprosto neznámá destinace. Hráli jsme tam v pětihvězdičkovém hotelu,“ pokyvuje hlavou. Dva roky na to je agentura posílala na půlroční angažmá do Číny, ale to už Richard Řeřicha odmítl. „Už toho všeho bylo dost. V té době jsem už byl ženatý a chtěl jsem zůstat v Mostě,“ podotýká.

S kytaristou si otevřeli klub v bývalé Jaltě. „Bláhově jsme si mysleli, že budeme po večerech hezky hrát a přitom dohlížet na číšníky a konzumaci hostů. Skutečnost byla taková, že jsme museli po půldruhém roce klub zavřít kvůli velkému finančnímu propadu,“ vzpomíná na těžké počátky podnikání.

Hudbu propojil s divadlem

V roce 1995 zaskočil za kolegu v hodinách hudební výchovy na 10. základní škole a už tam nějaký čas zůstal. Během toho si začal hrát s myšlenkou, že by šel učit přímo do hudebky. „Dodělal jsem si potřebné pedagogické vzdělání a jsem tam dodnes.“ Jak říká, baví ho hudební projekty spojené s divadlem. Odtud pramení nápady na muzikálová představení v žákovském provedení. Takto se zrodil první mostecký muzikál Edward Kelley, Řeřichovo milované dítě.

Může to znít jako fráze, ale Richard Řeřicha patří k těm šťastlivcům, pro něž je práce koníčkem. „Nejvíc mě těší, když hudba pro mé vycházející žáky nekončí společně se školou, když se mi povede je tak namotivovat, že se na to nevykašlou. Některé z nich vídám v televizi, v seriálech…,“ pochvaluje si jejich kantor.

Hudba Richardu Řeřichovi zabírá většinu času. Když pracuje, nekouká na hodiny. Pokud mu nějaký čas zbude, věnuje ho (kromě rodiny) silné motorce, do níž se před dvěma lety zbláznil. „Nepovažuji se za ortodoxního motorkáře. Ani nemáme žádný gang. Na motorkách jezdíme s kamarádem z kapely. Dokonale si tím čistím hlavu,“ poznamenává.

Kdyby nebyl muzikantem, byl by prý dozajista výtvarníkem. „Nevím, jestli bych byl dobrý, ale určitě by mě to bavilo. Asi čtyři roky docházím do školy na výtvarný obor, kde mě zasvěcují do tajů malby a sochařství. Když jsem na chatě, tak si jdu místo sekání trávy a okopávání záhonů koupit hlínu a vytvářím sošky. Takové ty s přehnaně baculatými tvářemi. Mám rád naivní umění – v sochařině i v malířství,“ dává nahlédnout do svého soukromí.

Stejně jako Ivan Hlinka se i Richard Řeřicha v životě řídí heslem: Z ničeho se neposrat! „Ze všeho se dá nějak vybruslit. Člověk může dělat skoro všechno, na co si vzpomene. Stačí opravdu chtít. A často to ani není otázka peněz,“ míní.

TUCET OTÁZEK PRO RICHARDA ŘEŘICHU:  
Co nejvíc nesnášíte a v čem si libujete? V současné době nesnáším politiky. Libuji si v hudbě.
Vaše nejmilejší místo v Mostě? Nahrávací studio Ponte Records.
Váš ideální odpočinek? Nicnedělání, ležení na gauči. Jízda na motorce.
Oblíbená a neoblíbená postava z dějin? Oblíbená: Edward Kelley, neoblíbená: jakýkoli diktátor.
Jakou kulturní událost jste v Mostě navštívil naposledy? Vánoční koncert Vládi Hrona s pěveckým sborem Rozmar za doprovodu Komorního orchestru F. L. Gassmanna.
Jakou hudbu posloucháte? Vesměs funky, ale i rock.
V co věříte a čemu nevěříte? Doufám, že zase budu moci věřit politikům, ale nevěřím, že se tak stane.
Jaká je vaše největší neřest? Fernet, nepravidelný pohyb a špatná životospráva.
Slavíte raději sv. Valentýna nebo Svátek práce? Oba svátky mi nic moc neříkají, ale když už, tak sv. Valentýna.
Chtěl byste žít v jiné době? Ani ne. Líbí se mi technické vymoženosti dnešní doby.
Máte radši zeleninový salát nebo pečenou krkovičku? Pečenou krkovičku se zeleninovým salátem.
Co byste popřál mostecké knihovně? Brzkou a úspěšně dokonanou rekonstrukci celé budovy a spoustu spokojených čtenářů a návštěvníků.
  Městská knihovna Most

  Moskevská 12
   434 01 Most

  IČO: 000 807 13

  automat. ústředna: tel. 476 768 800

   prodlužování výpůjček:
   děti - tel. 476 768 810
   dospělí - tel. 476 768 811
  Měsíční návštěvnost knihovny
  
  prosinec 2015:   5431 návštěvníků
  listopad 2015:   6678 návštěvníků
  říjen 2015:   7846 návštěvníků
  září 2015:   6536 návštěvníků
  srpen 2015:   4613 návštěvníků
  červenec 2015:   3083 návštěvníků
  červen 2015:   6199 návštěvníků
  květen 2015:   6380 návštěvníků
  duben 2015:   7419 návštěvníků